Další kulturní akce
Od 4. do 18. července probíhá ve Zlatých Horách (ZUŠ Franze Schuberta) v
Jeseníkách již 3. ročník Mezinárodních mistrovských klavírních kurzů Antonína
Kubálka. Antonín Kubálek, který opustil rodné Československo v roce 1968 a jehož
druhým domovem se stala Kanada, si získal mezinárodní věhlas a již více než
třicet let patří mezi přední severoamerické pianisty. Druhým pedagogem bude
profesor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně Zdeněk Hnát. Klavírní kurzy
doplní dva koncerty ve Zlatých Horách a jeden v prostředí poutního místa Maria
Hilf, jehož výtěžek bude již tradičně věnován záchraně státní kulturní památky
kostela sv. Jana Křtitele v Horním Údolí. Podrobné informace na
www.kubalekpianocourses.com.
(Kanadská mozaika 25/05 - 22.6.2005)
„Jeho bezchybná technika nikdy nezastíní význam hudby – zde
promlouvá srdce k srdci…“
(Le Monde de la Musique, Paris)
„Ale kolikrát jsme měli možnost slyšet Sukův nezapomenutelný a nápaditý Op. 28?
Je těžké si pro něj představit vhodnějšího interpreta než Kubálka..." (Classical
CD Magazíne)
„Kubálkovo intimní a lyrické provedení Třech Intermezz, Op. 117 je opravdový
klenot."
(The Globe And Mail)
„Jeho nastudování Brahmse a Schumanna se vyznačuje vzácným propojením hudební
nadsázky a celistvé formální stavby: jeho unikátní interpretace uchopuje každý
kousek hudební architektury a precizně jej zpracovává díky vzácné spontánnosti
jeho inspirace.“ (Glenn Gould)
„Jeho jemně vytříbený úhoz nám v mnohém připomíná Cortota a Rubinsteina…“ (Diapason,
Paris)
„Tento koncert také znovu ukázal nesčetné výhody, které naše země získala díky
invazi ruských tanků do Československa. V Kubálkovi máme ve svém středu jednoho
z nejlepších interpretů století.“ (The Globe and The Mail, Toronto)
„Jeden z nejpříjemnějších okamžiků mezi klavírními recitály poslední doby. Jeho
nádherná, ryze chopinovská interpretace Balady f moll by sama o sobě zasloužila
všechen obdiv... ...zde splynula esence jemnosti a vybroušenosti s těmi vzácnými
náhledy do skrytého poselství hudby…“
(Toronto Star)
„...tato hudba zazněla jako byla vytepána z ryzího zlata...“ (The Globe and
Mail)
„Kubálkova hra má opravdu nejvyšší styl; jeho virtuózní technika se spojuje s
mimořádným ovládáním klavírních barev a dynamiky, především však s hudební
inteligencí, která mu umožňuje vytvořit nejvhodnější tvar pro každou skladbu…“
(Fanfare, USA)
„Pomalejší než obvykle a s nevídaným ritardandem, toto pojetí Brahmsovy 3.
sonáty nás uvede do intimnějšího kontaktu s tímto skladatelem. Pro Kubálka není
obvyklý bombast a bravura, kterou tolik pianistů vnáší do Brahmse. Spíše, jsme
odměněni neuspěchaným, kontrolovaným, a správně procítěným uměním.“ (Sinfonia
Review, USA)
„Kubálkova hra je okouzlující bez předvádění a afektovanosti. Hudba plyne tak
přirozeně, že si ani neuvědomujeme jeho obdivuhodnou techniku. Nadto, jeho
neuvěřitelná hudební představivost je umocněna stejně neobvyklou výrazovou
cudností...“ (Music Magazíne, USA)
„Kubálek učinil pro Smetanovy České tance to, co Artur Rubinstein pro Chopinovy
mazurky: v jeho podání se stávají vznešenějšími i osobitějšími, jinými slovy:
probudil je k životu…“
(Music Magazine, USA)
„Pan Kubálek hraje uvolněně, s potěšující spontaneitou, která se občas odváží
přejít do upřímně laškovné hravosti.“ (The New York Times)
„Introvertnost tohoto projevu má výhodu v tom, že je nositelem nenápadné, ale
podstatné hloubky. Především Sukův klavírní cyklus „Životem a snem“, který není
často slýchán a který se zpočátku jeví nepříliš náročně, vyúsťuje posléze v
obsáhlé zamyšlení. Kubálek tuto základní náladu cítí s naprostou samozřejmostí a
ponořen zcela do hudby, aniž by se musel zabývat technickými záležitostmi,
pohrouží se ihned do tohoto světa a aniž by ho jen popisoval – nechává ho ze
sebe rovnou vyzařovat. Škoda, že mu – i publiku – jednolitost cyklu narušila
ostudně vrzající sedačka, kterou si musel uprostřed nechat vyměnit…
Kubálkův projev, navenek se neobracející, je vnitřně bohatý a hlavně vytříbený;
při detailním poslechu zjišťujeme, že má dokonale propracovaný, nenahodilý úhoz
každého tónu, že mu velmi plasticky zní polyfonie. Prokofjevovy Prchavé vidiny
byly jemné, Stravinského sonáta byla objektivně dokonalá, Smetanovy České tance
závažné… Suk byl nesporně vrcholem. Kubálkův recitál nebyl výrazně osobní
prezentací. Byl spíše pokornou, tichou službou.“
(Petr Veber; Pražské jaro 2002; Hudební rozhledy 7/02)